Kostel svatého Havla v Praze: Srdce Starého Města a svědek věků

V labyrintu pražských uliček Starého Města, kde každý kámen vypráví svůj příběh, stojí kostel svatého Havla. Není to jen tak ledajaká památka; je to pulzující srdce někdejšího Havelského Města, zrcadlo bouřlivých českých dějin a pokladnice umění, které přežilo staletí. Pojďme se ponořit do fascinující historie tohoto výjimečného chrámu, který dodnes ožívá duchovní péčí řádu karmelitánů.

Zrod Havelského Města a jeho duchovní centrum

Historie kostela svatého Havla je neodmyslitelně spjata se vznikem takzvaného Havelského Města (nebo též Nového Města), které nechal ve 30. letech 13. století založit český král Václav I. na dosud nezastavěném území rodícího se Starého Města pražského. Středobodem této nové osady se stalo rozsáhlé tržiště, a právě u něj byl postaven kostel, jenž dal celé čtvrti jméno. První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1232, kdy král Přemysl Otakar II. povolil při něm zřízení kláštera. První doložený farář zde působil již v roce 1238, což dokládá raný význam tohoto duchovního centra.

O původní pozdně románské či raně gotické stavbě nemáme bohužel konkrétní představu - její zbytky dosud nebyly archeologicky odhaleny. Nicméně, už v průběhu druhé čtvrtiny 14. století započala zásadní přestavba. Vznikla tak majestátní trojlodní bazilika s dlouhým polygonálně ukončeným chórem a dvojicí věží v západním průčelí. Zvláštním architektonickým detailem je horní část jižní věže, postavená netradičně z cihel, jež zůstaly až do barokní přestavby na režném zdivu.

Od ostatků svatého Havla po husitské bouře

Výjimečná událost v dějinách kostela se odehrála v roce 1353, kdy císař Karel IV., hluboce zbožný panovník a sběratel relikvií, získal pro kostel svatého Havla ostatky svatého Havla, patrona chrámu, a svatého Otmara. Tyto vzácné relikvie v podobě větší části lebky svatého Havla a části ruky, stejně jako přední části lebky zakladatele kláštera St. Gallen, opata Otmara, panovník získal přímo z místa světcova hrobu v klášteře St. Gallen výměnou za potvrzení významných privilegií. Zatímco ostatky svatého Havla uložil do relikviáře a daroval je svému jmenovci - kostelu svatého Havla na Starém Městě, zbylé relikvie umístil do pražské katedrály svatého Víta. Bohužel, lebka svatého Havla je od dob husitských bouří nezvěstná, což jen podtrhuje turbulentní dějiny chrámu.

Do konce 14. století se u kostela vystřídalo mnoho významných osobností. V letech 1380-1390 zde zastával funkci faráře pozdější generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, mučedník a jeden z nejoblíbenějších českých patronů, svatý Jan Nepomucký. Po něm se zachoval vlastnoručně psaný inventář z roku 1385, který nám dává cennou představu o tehdejším chrámovém vybavení. Později se ve funkci kazatelů při kostele objevili další klíčoví představitelé reformního hnutí: v letech 1363-1369 Konrád Waldhauser, následně Jan Milíč z Kroměříže, roku 1412 Jan Hus a v roce 1416 Štěpán z Pálče. Právě tato silná vazba na reformní myšlenky předurčila další osud kostela.

Hned na začátku husitských bouří, v roce 1419, přešel kostel svatého Havla pod správu utrakvistické strany, aniž by utrpěl poškození. Pod utrakvistickou správou zůstal až do Bílé hory. Roku 1521 se stal zdejším duchovním správcem další významný utrakvistický představitel a teolog Martin Lupáč. Význam kostela v tomto období dokládá i přítomnost italského biskupa Filipa de Valla Nuova, který v Praze od roku 1421 světil utrakvistické kněze. Poslední utrakvistický kněz opustil kostel v prosinci 1622 a chrám se tak opět navrátil pod katolickou správu.

Barokní transformace pod Karmelitány

V roce 1626 daroval císař Ferdinand II. kostel svatého Havla řádu karmelitánů staré observance. Bratřím se však podařilo vykoupit potřebné pozemky kolem kostela pro stavbu nového konventu až v roce 1665. Základní kámen kláštera byl položen v roce 1671. Jednalo se o stavbu s trojkřídlou dispozicí a vnitřním nevelkým dvorem, obklopující kostel z jižní strany. Jeho stavební dokončení je kladeno nedlouho za rok 1671. Ve stejné době proběhly také raně barokní úpravy v interiéru kostela, které postupně měnily jeho gotický ráz. Nejvýraznější úpravou bylo postavení empor v bočních lodích a zazdění gotických článků, což doprovázelo postupné pořizování nových oltářů pražskými měšťany. Později se připojila úprava polygonálního závěru presbytáře.

K zásadní barokizaci průčelí kostela došlo mezi lety 1718 a 1721. Za jejího autora je často považován architekt Pavel Ignác Bayer, který pro karmelitány pracoval, nedaleko kostela bydlel a byl v něm také pohřben. Avšak jeho zvlněné křivky, završené bohatou sochařskou výzdobou z dílny Matouše Václava Jäckla, hlásící se k dynamickému baroku, nejsou pro Bayera typické, a proto se dnes předpokládá, že autorem návrhu byl někdo jiný. K novému vysvěcení kostela pomocným biskupem pražským Janem Rudolfem Šporkem došlo až 12. října 1729.

Umělecké poklady interiéru

Interiér kostela je pravou galerií barokního umění. Oltáře, které nahradily raně barokní inventář z poslední třetiny 17. století, představují vrcholná díla doby. K předním dílům patří velkolepě pojatá výzdoba kaple Kalvárie (též zvané sv. Kříže) v závěru severní boční lodi. Její sochařská výzdoba, dokončená před rokem 1720, patří k vrcholným dílům jednoho z největších českých barokních sochařů, Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Jeho dynamické, emočně nabité postavy doslova promlouvají k divákovi.

Střední lodi dominuje hlavní oltář se starším obrazem od Jana Kryštofa Lišky z roku 1697. Jeho pozoruhodný námět v sobě spojuje nejvýznamnější karmelitánské světce, postavu svatého Havla v benediktinském oděvu a dobrodince kláštera, v době vzniku obrazu ještě žijícího císaře Leopolda I. Zajímavým detailem je jeden z atributů patrona chrámu - malý kostel nesený andělem - na němž je zachycena podoba průčelí před barokní úpravou, což je cenný dobový záznam.

Na stěnách hlavní lodi potom visí osm rozměrných pláten mariánského cyklu, připisovaného Karlu Škrétovi mladšímu. Právě zde, v kostele svatého Havla, je pohřben jak mladší Škréta, tak i jeho slavný otec, mistr barokního malířství, Karel Škréta starší. Jejich hroby podtrhují význam kostela jako místa odpočinku pro významné umělce své doby.

Od josefínských reforem k současné spiritualitě

Osud kostela se opět dramaticky změnil po zrušení karmelitánského kláštera císařem Josefem II. v rámci jeho reforem v roce 1786. Kostel svatého Havla se stal farním kostelem, a od roku 1803 přešla jeho správa pod římskokatolickou farnost u kostela Matky Boží před Týnem. O rok později, v roce 1803, byl zbořen blok budov severně od kostela, včetně původní budovy fary. Na jejím místě dnes stojí dům čp. 513/I, známý jako dům U Tří jezdců od Jiřího Reinsberga.

Důležitým milníkem v novodobé historii kostela je rok 1992. Po více než dvou staletích se na pastorační péči o kostel znovu začal podílet řád karmelitánů, konkrétně z konventu v Praze-Liboci. Tato událost symbolizuje návrat k historickým kořenům a obnovu duchovního života, který byl s karmelitány po staletí spjat. Kostel svatého Havla tak dnes slouží nejen jako cenná historická a umělecká památka, ale i jako živé duchovní centrum, kde se pravidelně konají bohoslužby a další náboženské akce. Jeho stěny, svědci staletí proměn a událostí, nadále objímají modlitby a příběhy, plynoucí z hlubin české historie.

Kostel svatého Havla dnes: Brána do minulosti i místo klidu

Kostel svatého Havla na Starém Městě zůstává jednou z nejvýznamnějších pražských sakrálních staveb. Jeho gotické základy, masivní věže a nádherné barokní průčelí s bohatou sochařskou výzdobou jsou připomínkou mistrovství dávných stavitelů a umělců. Od počátečního určení jako centrum rušného tržního života, přes období husitských bouří, kdy sloužil utrakvistům, až po barokní rozkvět pod karmelitány a dnešní roli farního kostela, je svatý Havel neustále se vyvíjejícím svědkem české metropole.

Pro návštěvníky, kteří si přejí prožít dotek historie a umění, je kostel svatého Havla přístupný a nabízí unikátní pohled na bohatství české kulturní krajiny. Jeho poloha v srdci Starého Města z něj činí snadno dostupný cíl pro každého, kdo hledá klidné útočiště uprostřed městského ruchu nebo se chce dozvědět více o fascinující historii Prahy. Ať už vás zajímá středověká architektura, barokní malířství a sochařství, nebo jen hledáte místo k zamyšlení, kostel svatého Havla vás jistě okouzlí svou hloubkou a nadčasovou krásou.