Životodárná tekutina, bez které se neobejdeme, má v Praze novou cenovku. S blížícím se novým rokem se Pražané opět připravují na úpravu cen vodného a stočného. Nejedná se o nic překvapivého; je to součást dlouhodobé strategie. Ale co přesně zdražení znamená pro vaši peněženku, proč k němu dochází a jak se s cenou vody vyvíjí i naše spotřeba v metropoli?
Od nadcházejícího roku vzroste cena za metr krychlový (m³) pitné vody, včetně odvádění a čištění odpadních vod, o 4,4 procenta. V řeči čísel to znamená zdražení z 124,88 Kč na 131,27 Kč s DPH, tedy o rovných 6,39 koruny za kubík. Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát mnoho, v přepočtu na celoroční spotřebu průměrné domácnosti se jedná o nezanedbatelnou položku. Pro běžného obyvatele metropole to může znamenat navýšení nákladů na vodu o zhruba 20 korun měsíčně, což je v součtu 240 korun ročně navíc.
Je důležité si uvědomit, že i po tomto navýšení zůstává cena vody v Praze pod hranicí takzvané sociálně únosné ceny. Tato hranice, definovaná jako dvě procenta čistých ročních příjmů průměrné domácnosti v daném kraji, je v Praze stanovena na 147,83 Kč za kubík. To naznačuje, že ačkoliv cena stoupá, stále je považována za dostupnou pro většinu obyvatel.
Zvyšování ceny vody není svévolné rozhodnutí, ale odrazem několika klíčových faktorů a dlouhodobé strategie. Zde jsou ty nejdůležitější:
Hlavním a nejzásadnějším důvodem je potřeba masivních investic do vodohospodářské infrastruktury. Praha má rozsáhlou síť vodovodních řadů a kanalizace, jejíž délka dosahuje úctyhodných 4 000 kilometrů v obou případech. Mnohé úseky jsou desítky let staré a vyžadují akutní obnovu nebo modernizaci. Pražská vodohospodářská společnost (PVS), která infrastrukturu vlastní a pronajímá ji Pražským vodovodům a kanalizacím (PVK), plánuje v příštím roce investovat do obnovy a rozvoje přes 3,3 miliardy korun. To je o stovky milionů více než letos.
Mezi konkrétní projekty, které se budou financovat z těchto peněz, patří například rozšíření čistírny v Královicích, doplnění systému hrubého předčištění odpadních vod v ústřední čistírně, a samozřejmě opravy a rekonstrukce kanalizačních a vodovodních sítí v ulicích jako Na Václavce, Legerova, Jaromírova, Řepy nebo Slivenec. Investice jsou klíčové pro zajištění kvality a spolehlivosti dodávek pitné vody a efektivního odvádění odpadních vod do budoucna. Není tajemstvím, že voda v Praze je na hranici upravitelnosti, a vědci se intenzivně zabývají metodami jejího čištění, což podtrhuje význam těchto investic.
Dalším faktorem je inflace. Strategie schválená zastupitelstvem počítá do roku 2026 vždy se zvýšením ceny o průměrnou roční inflaci plus dvě procenta navíc. Poté by se cena měla zvyšovat už „jen' o inflaci. Zatímco ekonomická situace byla letos příznivější než loni, kdy došlo k výraznému skokovému nárůstu cen, vládní opatření v podobě konsolidačního balíčku se podepsala na zvýšení DPH na pitnou vodu z deseti na dvanáct procent. Ačkoliv město samo vloni nepřidalo ona dvě procenta navíc kvůli vysoké inflaci, dopad vládního kroku se na konečné ceně projevil.
Jak již bylo zmíněno, koncept sociálně únosné ceny hraje v cenotvorbě důležitou roli. Stanoví, kolik si průměrná domácnost může dovolit zaplatit za vodu, aniž by to pro ni představovalo neúnosnou finanční zátěž. V Praze je tato hranice vyšší než aktuální cena, což dává prostor pro postupné, plánované zdražování, které má zajistit finanční stabilitu vodohospodářského sektoru a umožnit nezbytné investice.
Zajímavým paradoxem je, že zatímco cena vody neustále roste, průměrná spotřeba vody v Praze vytrvale klesá. Tato tendence je patrná již od sametové revoluce. Za minulého režimu, kdy stát výrazně dotoval úpravu a distribuci vody, spotřeboval jeden člověk denně až 400 litrů vody, zatímco kubík stál pouhých 80 haléřů.
S nástupem tržního hospodářství a postupné deregulace cen začala cena vody rapidně růst. Lidé si začali více všímat, jak dlouho nechávají otevřený kohoutek. Na přelomu tisíciletí průměrná spotřeba klesla na 160 litrů denně a cena se vyšplhala téměř na 33 korun za kubík. V posledních zhruba 15 letech se spotřeba ustálila pod hranicí 100 litrů denně. Loňský rok dokonce přinesl dosavadní historické minimum - pouhých 90 litrů na osobu a den. To je o litr méně než v rekordním roce 2017.
K tomuto poklesu přispěly nejen rostoucí ceny, ale také technologický vývoj. Moderní spotřebiče, jako jsou myčky nádobí, pračky nebo sprchové hlavice s nižší spotřebou, jsou výrazně úspornější než jejich starší protějšky. Stále více se také hovoří o využívání takzvané „šedé vody' - tedy recyklované vody z koupelen a umyvadel pro splachování toalet nebo zalévání.
Pokles spotřeby vody je jasným důkazem, že lidé reagují na ekonomické signály a zároveň se stávají šetrnějšími k přírodním zdrojům. Je to pozitivní trend, který pomáhá zmírňovat tlak na vodní zdroje.
Cenu vodného a stočného v Praze ovlivňuje několik aktérů. Klíčovou roli hraje již zmíněná Pražská vodohospodářská společnost (PVS), která vlastní vodohospodářskou infrastrukturu a pronajímá ji společnosti Pražské vodovody a kanalizace (PVK). PVK pak provozuje sítě, dodává vodu a odvádí odpadní vody a vybere vodné a stočné od zákazníků. Výši nájemného, které PVS inkasuje (v příštím roce zhruba 3,55 miliardy korun, což je o 590 milionů více než letos), ovlivňuje nárůst provozních nákladů, neovlivnitelné náklady a samozřejmě změna sazby DPH.
Budoucnost cen vody je předvídatelná díky schválené strategii. Jak už víme, do roku 2026 bude docházet ke zdražování o průměrnou roční inflaci plus dvě procenta. Poté by se tempo mělo zpomalit a cena by se měla zvyšovat již jen v souladu s inflací. Tento postupný, nikoli skokový nárůst má zajistit transparentnost a předvídatelnost pro domácnosti i firmy.
Rostoucí ceny a klesající spotřeba nás vybízejí k zamyšlení, jak můžeme i my sami přispět k efektivnějšímu hospodaření s vodou. Nemusíte hned budovat složité systémy šedé vody, stačí začít u maličkostí:
Každý litr se počítá, a nejen pro vaši peněženku, ale i pro udržitelnost vodních zdrojů, které jsou pro život v Praze i kdekoli jinde naprosto nezbytné.